Domov je naše útočiště, kde nabíráme síly na vnější svět, čerpáme energii, odpočíváme, prožíváme soukromý život. Od nepaměti je tvořitelkou tepla domova a strážkyní rodinného krbu žena. Jak si v této roli vedeme dnes? A je to ještě vůbec naše role?
Nároky na cílevědomost žen a jejich produktivitu stále rostou. Oproti minulosti je na nás vyvíjen tlak, který hranice našeho “úspěchu” a naší role zcela zásadně posouvá. Tlačí nás do kariérních posunů, řídících pozic, aktivně se prosazovat a soupeřit v profesní oblasti. A tak se žena, která vysoké pracovní aspirace nemá, může cítit jako neúspěšná, protože je “pouze” manželka a matka. Jestliže ambice má, tak je v dnešní době nespočet možností, jak je naplnit.
V dnešním článku se ale zaměřím na ženy, které se cítí dobře v tradičnější ženské roli. To neznamená, že nemůžou chodit do práce nebo mít své zájmy a koníčky nebo dokonce vlastní názor. Mluvím o těch, které si vybraly být ženou, která tvoří teplo domova. A pokud si to nevybraly, tak vždy mají možnost s tím něco dělat. Každý totiž máme zodpovědnost za svůj vlastní život.
Pod teplem domova si asi nejčastěji představíme zázemí, bezpečí, příjemnou atmosféru, pocit pohody, důvěry. A k tomu blízké, které máme rádi. Když to píšu, úplně cítím tu idylku. Jenže ruku na srdce, je to i u vás běžná denní praxe?
Ačkoliv se role mužů a žen stále víc uměle stírají, stále považuji ženu za šéfku rodinného tepla. Pokud to teplo doma není (a teď nemyslím z důvodu dramatického nárůstu cen energií, ale kvůli atmosféře, která doma panuje), pak často skomírá i partnerský vztah. Je to taková spirála, kterou pak jedete směrem dolů. Ráda bych to popsala na jednom z příkladů, které se často objevují v mojí koučovací praxi.
Žena na mateřské dovolené s jedním až dvěma dětmi, za celý den utahaná péčí o děti, domácnost a případně domácí zvířectvo. Muž, v současnosti živitel rodiny, přichází o půl hodiny později, než bylo očekáváno domů a hned ve dveřích slyší: “Tak neumíš někdy přijít včas? Alespoň jsi měl dát vědět! A ukliď si laskavě aspoň ty boty do botníku, nejsem tvoje služka!” Muž, polit studenou sprchou výčitek a kritiky, si v duchu zanadává “že já vůl se ještě nezdržel v práci…”. A v průběhu večera se dozví: “Alespoň jednou bys mohl ta děcka pohlídat, protože jsem na všechno věčně sama a ty mi s nimi nikdy nepomůžeš! Starat by ses měl, jsou to i tvoje děti! A o tom, že bys to nádobí mohl uklidit ani nemluvím.” Muž po celém dni v práci se tedy vrhne na naplnění myčky, jenže se dozví, že to dělá úplně blbě a “radši si to udělám sama”. A takhle je to se vším, všechno špatně… Ještě se někdo diví, že muž druhý den příchod domů raději oddálí, protože ho tam čeká spíš peklíčko, než teplíčko?
Rozhodně nechci bránit chlapy, kteří si po příchodu domů hodí nohy nahoru a ženo, starej se! O těch ani výše uvedený příběh není. Ten je o mužích, kteří se o rodinu starají, s něčím pomůžou a třeba se někdy musí v práci zdržet déle, aby dostali přidáno a mohli pak v létě vzít rodinu na dovolenou. Jenže to je žena často neochotna ze svého úhlu pohledu vidět, a tak partnerovi každou chvíli dává výchovnou čočku a neustále si na něco stěžuje. Partner se pak cítí nedoceněný a s pocitem, že jí nikdy není nic dobré, se přestává snažit. Protože ženy si totiž stále málo uvědomují, že muž nefunguje na výčitky, ale na pozitivní motivaci a ocenění!
Jestliže s partnerem funguješ stále stejným způsobem a bez výsledku, není čas na to zkusit to jinak? Pozitivní přístup funguje, ale mnoho žen se mu brání, protože “on mě přece taky nechválí”. Jenže dokud si budete vztah plést s mateřskou školkou a handrkovat se o to, kdo si začal, nikam se nedostanete. Je třeba určit si priority. Jde ti o teplo domova? Jak ho dosáhneš? Co můžeš změnit ve svém přístupu, abys změnila současné nastavení u vás doma?
Ženy v pozici oběti raději hodí zodpovědnost na “nemožného” partnera nebo řeknou, že na toho mého by to stejně neplatilo, aniž by to vyzkoušely. A nejde jen o partnera, ale i o děti a další případné členy domácnosti. Buď jsi ta, která stále vyhledává a hrotí problémy, nebo ta, která se je snaží odlehčit a najít řešení. Žena v pozici tvůrce, ať už tepla domova nebo svého života, totiž hledá cesty k tomu, jak by to šlo. A pokud to opravdu nejde, tak ví proč a také se k tomu proaktivně postaví. Samozřejmě že s některými chlapy to opravdu nejde, i kdybychom se přeskočily. Proto tak často mluvím o partnerské kompatibilitě a výběru partnera.
A když jsme u výběru, co si tedy vybereš ty? Teplo domova nebo peklo z domova?
Pro odhalení, co je za tím, že se ti teplo domova vyhýbá, využij zápisník Jsem sebevědomou a rovnocennou partnerkou by @jak_to_vidi_lasice. Najdeš tam otázky, které tě navedou na hlubší poznání sama sebe a poskytnou potřebný nadhled na partnerské situace. Objednávat můžeš v záložce E-shop. Pro více inspirace sleduj můj Instagram: @jak_to_vidi_lasice nebo Facebook: Jak to vidí Lasice.