Všude se píše o tom, jak se musíme mít rády takové, jaké jsme. To je rozhodně dobrý přístup, protože od toho se odvíjí i naše sebevědomí a potažmo partnerské vztahy. Mám ale pocit, že mnoho žen sebelásku zaměňuje s leností, a to už v pořádku není. Původní myšlenka je určitě prospěšná, ale to bychom nesměli být lidé, abychom si v tom nenašli obezličku.
Je přece mnohem pohodlnější poslouchat řeči typu: „Měj se ráda i s kily navíc, jestli se mu to nelíbí, tak není dost charakterní! Jsi hysterická slepice? No a co, to je přece tvoje přirozenost a tu bychom neměli měnit!“ Podobné myšlenky kolují na různých internetových fórech, sociálních sítích, a dokonce i v odborných kruzích. Občas to nabere grády v podobě házení viny na chlapy ve smyslu, že jim jde jenom o jedno, zajímá je jenom vzhled a nekoukají na nitro „tlustých/neudržovaných“ žen.
Mít se rády takové jaké jsme je super, zvlášť pokud jsme koukatelné a snesitelné. Ale linie mezi tím, co je přirozenost a co už je lenost, rozežranost nebo neschopnost se sebou něco dělat, může být mimořádně tenká.
Spousta žen se totiž ohání sebeláskou, aby obhájily svoji lenost, kterou často kamuflují oblíbenou výmluvou na nedostatek času, přičemž čas na stupidní seriály najde většina z nich. Ano, udržovat se ve formě a starat se o svoje tělo i mysl kontinuálně, vyžaduje čas i odhodlání. Ale není to právě to, co nám pomáhá k větší sebelásce? Ať si říká, kdo chce, co chce, ale já se tedy cítím ve svém těle i na duchu mnohem lépe, pokud si zasportuji, dám zdravé jídlo a přečtu knížku, než kdybych se měla válet u televize s pytlíkem brambůrků. A upřímně řečeno nevěřím, že člověk, který má nadváhu, nehýbe se a nemá pořádné zájmy, se opravdu může milovat a cítit se takto dobře.
A když mluvíme o lenosti a partnerských vztazích, vztahuje se k tomu mnohem víc. Nejde jen o (ne)udržované tělo a mysl, ale i aktivity a další práce na sobě, které se zanedbávají. Mnohokrát bychom totiž mohly dělat spoustu věcí, které podpoří vztah – potěšit nebo překvapit partnera, pomilovat se, načančat se, jít si něco zahrát, vymyslet společnou aktivitu nebo se zbavovat negativních vlastností, ale neuděláme je. Důvodem je v drtivé většině případů právě lenost. Ženy na seznamovacím trhu nebo v krátkodobém vztahu jsou schopny udržovat se žádoucí a aktivní. Jenže jakmile dostanou jistotu vyjádřenou prstenem na ruce, jako kdyby dostaly pocit, že už nic nemusí a nic se jich netýká. A pak, když jde vztah do kytek, odvolávají se na dnešní zkaženou dobu, zrádné chlapy nebo mrchy, které muže odloudily.
Jak tomuto předejít, být šťastná a mít se opravdu ráda? Stanov si reálné cíle, ať už osobní nebo vztahové. Jakou ženou chceš být? Jaké je tvé já, v kterém se budeš opravdu cítit dobře? Za těmito cíli si jdi, dají tvému životu určitý smysl, řád a spokojenost sama se sebou při jejich plnění. Rozhodnutí, která děláš dnes, se odrazí na tvém životě zítra a v příštích dnech. Úsilí, disciplína, odhodlání a silná vůle jsou zapotřebí a dobrou zprávou je, že jsou jako sval a dají se vytrénovat. Zvlášť při správné motivaci, kterou spokojený život, plný lásky i sebelásky, přece je.
Tak jak to je?
