Ekonomie lásky aneb mýtus o bezpodmínečné lásce

Proč si partnera nevybíráme jen srdcem a co určuje naši hodnotu na vztahovém trhu.

Vztahy a lásku máme spojené s pocity a často žijeme v romantické představě, že láska stojí mimo tržní logiku. To je sice společensky populární, ale zároveň tím zavíráme oči před realitou.

Partnerské vztahy totiž také podléhají nabídce, poptávce, vzácnosti a konkurenci. Jakmile vstoupíme do prostoru hledání, a dokonce i udržení partnera, pohybujeme se na vztahovém trhu.

Co je to vztahový trh

Trh představuje prostředí, ve kterém se (omezené) zdroje rozdělují podle preferencí jednotlivých účastníků. Zdroje v partnerském kontextu pak nejsou pouze finance, ale také například čas, reprodukční možnosti, fyzická přitažlivost, sociální status, emoční stabilita nebo pozornost.

Na partnerském trhu fungují stejné základní principy jako na jiných trzích:

• Nabídka a poptávka: Množství dostupných lidí s určitými vlastnostmi přímo ovlivňuje jejich pozici na trhu. Vlastnosti, které jsou velmi žádané a zároveň vzácné, výrazně zvyšují partnerskou hodnotu daného člověka.

• Preference a konkurence: Lidé mají různé preference, což se odráží v poptávce. A protože nejžádanější lidé jsou vzácní, vzniká mezi zájemci přirozená konkurence.

• Alternativy a cena jiné možnosti: Jakmile si zvolíme jednoho partnera, zároveň se tím vzdáváme jiných možností (pokud jsme v monogamním vztahu). Jedná se v podstatě o náklady obětovaných příležitostí, které známe také z klasické ekonomie.

• 
  

Na rozdíl od běžného trhu ale partnerský trh patří mezi matching markets – trhy založené na oboustranné volbě. Nestačí, že si někoho vyberete a „zaplatíte“. Ke spojení dvou jednotlivců dochází pouze v momentě, kdy si oba zvolí sebe navzájem. Vy si vybíráte protějšek, ale protějšek si zároveň vybírá vás.

Proč nás představa „partnerského trhu“ dráždí

Použití ekonomického názvosloví na intimní vztahy vyvolává u většiny lidí odpor. A přestože je to naprosto pochopitelné, tento odpor je často spojen s několika nepochopeními. Například:

Pleteme si lidskou a partnerskou hodnotu: Ano, člověk není zboží a jeho lidskou hodnotu nelze vyčíslit. Partnerský

výběr ale funguje podle jiných pravidel. Lidská hodnota je jedna věc, partnerská hodnota druhá. Ta partnerská je relativní a závisí na preferencích, okolnostech a trhu, na kterém se pohybujeme.

Rozčilujeme se nad principy trhu, jak kdyby to byl návod: Ekonomický popis partnerského trhu slouží k větší orientaci a popisu, jak vztahy reálně fungují. Není návodem k tomu, jak by věci měly být z morálního hlediska. Zároveň odmítání reality nezpůsobí, že tato “pravidla” přestanou existovat. Akorát způsobí, že budete mít pocit, že “vztahy jsou složité” a “vůbec nerozumím, co ti muži/ženy vlastně chtějí”.

Říkáme si, že láska má být bezpodmínečná: Romantickou lásku máme tendenci vnímat jako čistě emoční záležitost, která je nezávislá na tom, co nám vztah přináší. Jenže konsenzuální partnerské vztahy jsou podmíněné. Samozřejmě to neznamená, že musí být každý den vyrovnané nebo že partnerovi něco dáváme pouze výměnou za protislužbu nebo že jde dokonce „o peníze“. To by byl příliš zjednodušený a také nesprávný výklad.

Lásku k někomu ovšem většinou necítíme abstraktně bez důvodu. Cítíme ji jako reakci na to, jak se vedle daného člověka cítíme, co pro nás daný člověk dělá, jakou hodnotu reprezentuje a také kým se stáváme v jeho přítomnosti my sami. To, co nám vztah přináší přitom může být blízkost, bezpečí, obdiv, sexualita, společná historie, pocit potřebnosti, možnost pečovat nebo třeba vědomí, že žijeme v souladu se svou představou o tom, jakým člověkem chceme být.

Pokud se chování protějšku začne měnit (a nám se to nelíbí), zanedbávává vás, zradí nebo se o sebe třeba přestane starat, změní se tím i zkušenost, kterou nám vztah přináší. Pocity vůči němu pak mohou slábnout nebo úplně zmizet - a kolikrát se proměnit v nezájem nebo dokonce odpor. Emoční vazba je tedy spojená s chováním a vlastnostmi druhého člověka a průběžně s tím se vytváří a udržuje.

Co je partnerská hodnota a jak vzniká

Některé vlastnosti jsou žádané v podstatě “všemi”: zdraví, fyzická atraktivita, emoční zralost nebo absence výrazně

problematického chování. Preferovali byste snad někoho, kdo to nemá? Pak je ale spoustu věcí, které závisí na konkrétním člověku, prostředí nebo osobním vkusu.

Proto je fajn pokládat si nejen otázku „Co já od partnera chci?“, ale také „Pro koho jsem já reálně atraktivní volbou a co přesně do vztahu přináším?“

A potom: „Je to, co na sobě vnímám jako atraktivní já, skutečně hodnotné a atraktivní pro protějšek, kterého pro sebe chci?“

V rámci mojí praxe totiž neustále vidím, že lidé toto posuzují v rámci „podle sebe soudím tebe“ a mají dojem, že to, co chtějí oni, je také to, co je přitažlivé pro jejich (potenciální) protějšky. Jenže preference mužů a žen na vztahovém trhu bývají dost odlišné.

Rozdíly v partnerské hodnotě mužů a žen

Partnerský trh je z hlediska mužů a žen asymetrický. Evoluční a biologické rozdíly způsobují, že muži a ženy nabízejí a vyhledávají jiné vlastnosti, a proto se liší i to, co zvyšuje (nebo snižuje) jejich partnerskou hodnotu.

U žen přitom hraje výraznou roli fyzická přitažlivost, mládí, zdraví, ženskost a přívětivost. U mužů pak status, zdroje, kompetence, schopnost postarat se o sebe i druhé, ale i fyzické (maskulinní) charakteristiky.

Tyto rozdíly zároveň způsobují, že se partnerská hodnota mužů a žen v průběhu života nevyvíjí stejně. Ženy mají v seznamování a výběru partnerů výhodu spíš v mladším věku, přičemž muži spíš později (až když dokážou naakumulovat dostatek zdrojů a postavit se na vlastní nohy - kdo by stál o partnera z “mama hotelu”?) V různých životních obdobích tak mívají muži a ženy na partnerském trhu odlišnou pozici i množství dostupných možností.

Ženská hypergamie

Do toho, jak ženy vybírají partnera, vstupuje také hypergamie, což znamená tendenci preferovat muže, kteří jsou minimálně na podobné, případně vyšší úrovni v oblastech, které žena sama považuje za důležité.

Z evolučního hlediska dává tato preference smysl. Ženy odjakživa nesly podstatně vyšší biologické náklady spojené s reprodukcí a výběr partnera, který dokázal zajistit ochranu, zdroje a stabilitu, pro ně byl skutečně životním rozhodnutím.

V praxi to znamená, že pro mnoho žen bývá obtížné (a někdy zcela nemožné) obdivovat a respektovat muže, kterého samy vnímají jako neschopného, méně úspěšného nebo celkově „pod sebou“ v oblastech, které jsou pro ně při výběru partnera důležité.

Pokles partnera v očích ženy může nastat snížením jeho statusu nebo tím, že se výrazně posune životní pozice ženy samotné. Kariérní úspěch, vyšší příjem, společenské uznání, osobní rozvoj, růst sebevědomí nebo vstup do nového sociálního prostředí mohou zásadně zvýšit její nároky na partnera.

Partnerská hodnota se v průběhu života mění

Naše pozice na partnerském trhu se v čase proměňuje – s věkem, fyzickou stránkou, posunem v kariéře, dosaženým majetkem, změnou kolektivu, ale i s úrovní sebevědomí, emoční zralosti nebo třeba tím, zda máme děti.

K tomu neustále – většinou podvědomě – vyhodnocujeme jak svojí vlastní aktuální partnerskou hodnotu, tak hodnotu svého partnera. Zároveň si všímáme i jiných možností a porovnáváme je s tím, koho máme doma. Třeba tím, že říkáme „Ten můj toho sice doma moc neudělá, ale alespoň nejezdí pořád pryč jako manžel od Kristýny.“ Nebo naopak: „Petr je emočně chladný, zatímco kolega Karel si se mnou povídá, naslouchá mým pocitům a myslím, že o mě má zájem.“

Efekt Miss

Typickým příkladem změny na partnerském trhu je situace, kdy u jednoho z partnerů dojde k prudkému nárůstu jeho partnerské hodnoty.

Všichni ten příběh známe. Účastnice soutěže o královnu krásy do ní vstupuje šťastně zadaná – původní partner totiž plně odpovídá tomu, co jí v daný čas vyhovuje. Jenže ve chvíli, kdy získá korunku a titul Miss, nebývá tomu dlouho, co se bulvárem prožene informace o rozchodu a po jejím boku se brzy objeví nový partner.

Její pozice na vztahovém trhu totiž raketově vzrostla – získala společenské potvrzení své krásy a větší pozornost. Najednou o ni projevily zájem muži, ke kterým by se dřív neměla jak dostat. Zvýšení její hodnoty + nárůst alternativ a titulky v bulváru jsou na světě.

Společnost nám naši hodnotu zrcadlí

Určitě jste to slyšeli mnohokrát. Věty rodičů nebo přátel typu „máš na víc“ nebo „nevím, co na ní/něm vidí“ jsou v podstatě informací o tom, jak vnímají partnerskou hodnotu dalších lidí.

Mimochodem - sami si třeba říkáte “Dělám pro něj tolik a co z toho mám?”

I na těchto příkladech můžeme vidět, že lidé pozorují jak svou vlastní hodnotu, tak i hodnotu ostatních osob ve svém okolí.

Vztahový trh nekončí svatbou

Pokud si myslíte, že ze vztahového trhu “vystupujete”, jakmile získáte partnera nebo se vezmete, musím vás zklamat.

Své partnery si totiž obrazně řečeno nekupujeme do “osobního vlastnictví”, ale pouze si je “pronajímáme”. Oba pak „platíte nájemné“, což znamená v podstatě péči o vlastní partnerskou hodnotu a zároveň poskytování hodnoty tomu druhému.

Pokud jeden z partnerů rezignuje na svůj vzhled, zdraví, kariéru, intimitu nebo způsob chování, postupně přestává přinášet do vztahu to, co na něm druhý oceňoval nebo čím byl přitahován.

Alternativou na partnerském trhu přitom je kromě jiného partnera také single život, který pro někoho znamená více klidu, svobody nebo možností… „Raději budu sám/sama.“ To říkají ti, jejichž zkušenost je taková, že se jim už „nevyplatí“ platit vysokou cenu za vztah, který jim víc bere než dává.

Vztah ale není nekonečný casting

Pokud by na vztahovém trhu rozhodovala pouze okamžitá tržní hodnota, žádný vztah by nevydržel. Vždy se totiž objeví někdo mladší, bohatší nebo atraktivnější.

Velmi dobře je to vidět na stereotypním příběhu úspěšného padesátníka, kterému společnost s oblibou říká „krize středního věku“.

Muž, který byl v mládí relativně průměrný a nepřitahoval mimořádnou pozornost, může ve zralejším věku dosáhnout skvělé kariéry, vysokých příjmů a společenského vlivu. Jeho partnerská hodnota se tím výrazně zvýší a spolu s ní se rozšíří i množství žen, které o něj mají zájem. A často jsou to výrazně mladší a atraktivnější ženy, které by si o něj třeba v mládí ani “neopřely kolo”.

To ale ještě neznamená, že svou současnou partnerku automaticky opustí. Záleží na tom, co pro něj představuje ona sama i vztah, který spolu vytvořili. Jak se vedle ní dlouhodobě cítí, zda se cítí respektovaný, oceňovaný, žádoucí a přijímaný, jak funguje jejich intimita a každodenní život.

Zároveň záleží na hodnotách a prioritách konkrétního muže. Pro jednoho může mít mimořádnou váhu fyzická a sexuální atraktivita nové partnerky, pro jiného rodina, loajalita, důvěra nebo společně vybudovaný život. Jeho žena proto nemusí mladší ženě konkurovat ve stejné kategorii, ale může pro něj představovat něco, co “ta mladá” jednoduše nemá.

Samotný argument „byla jsem s tebou dvacet let, máme rodinu a vždycky jsem ti byla věrná“ ale ještě automaticky neznamená, že vztah má pro druhého vysokou současnou hodnotu. Pokud se muž vedle své partnerky dlouhodobě cítil nerespektovaný, neoceňovaný nebo odmítaný, společná historie může zvyšovat cenu odchodu, ale nemusí sama o sobě představovat dostatečný důvod k setrvání.

K odchodu tak může dojít právě ve chvíli, kdy se sejdou tři věci: výrazně se zvýší hodnota člověka na partnerském trhu, spolu s ní se objeví kvalitnější alternativy a současný vztah pro něj zároveň nepředstavuje dostatečně vysoký přínos.

Během společně stráveného času partneři vytvářejí hodnotu, kterou nelze přestěhovat jako nábytek k jinému člověku. Společná historie, hluboká znalost druhého, společný jazyk nebo humor, propojené majetkové poměry, zázemí, rodinné vazby, děti a v neposlední řadě také city ke konkrétnímu člověku. Nový “kandidát” na trhu může mít vyšší obecnou „tržní hodnotu“ – může být mladší, atraktivnější, povahově

příjemnější nebo mít více peněz – ale pro konkrétního člověka může mít stále nižší celkovou hodnotu než jeho dlouhodobý partner.

Právě zde se často trápí milenky ženatých mužů otázkou: „Když říká, že mě tolik miluje a je doma nespokojený, proč je pro něj tak těžké odejít?“

Aby člověk opustil stávající vztah, nestačí, aby pro něj byl nový partner atraktivnější než ten současný. Výhody nového vztahu musí být natolik velké, že převáží to, co už ve stávajícím vztahu vzniklo, ale také cenu spojenou s jeho rozpadem – finanční ztráty při rozvodu, dopad na děti, ztrátu kamarádů nebo části rodiny, často také to, že bude za toho, kdo opustil rodinu, stěhování, změnu každodenního života…

Kvalitní a dlouhodobě budovaný vztah tak vytváří velmi silnou ochranu proti běžným výkyvům na partnerském trhu.

Co nám tedy ekonomie vztahů prakticky říká

Přijetí těchto principů totiž dle mého názoru vede k vyšší míře osobní odpovědnosti a realističtějšímu přístupu.

1. Realisticky nastavit své požadavky

Pokud chcete partnera, který patří mezi “topky” na partnerském trhu, je dobré mít jasno v tom, zda sami nabízíte něco, co je pro tuto skupinu relevantní. Výrazný rozdíl mezi tím, koho chceme, a tím, pro koho jsme sami žádoucí volbou, často vede k dlouhodobé samotě nebo opakované frustraci z neúspěchu.

2. Vnímat odmítnutí jako informaci

Odmítnutí ze strany druhého člověka bývá velmi těžké a mnoho lidí si ho vztahuje ke své celkové hodnotě. Ukazuje ale především to, že v daný moment to, co nabízíte, neodpovídá preferencím konkrétního člověka. Zaměřte se víc na to, kteří lidé chtějí vás – to vám říká hodně o tom, v jaké “lize” jste vy sami.

3. Opustit iluzi, že získáním partnera máme vyhráno

Získání partnera je teprve začátek dlouhodobé péče o vztah i o vlastní partnerskou hodnotu. V praxi vidím, že si už často uvědomujeme, že je potřeba pracovat na vztahu, ale můžeme zapomínat pečovat také o svou atraktivitu, osobní rozvoj, status nebo přínos pro druhého – tedy i o to, jak se vedle nás partner dlouhodobě cítí.

4. Aktivně budovat nenahraditelnost vztahu

Nejlepší prevencí rozpadu vztahu je vědomé budování vztahově specifické hodnoty (nikoliv kontrola, výčitky a další dlouhodobě nefunkční strategie).

Zde bych ráda zdůraznila, že to neznamená přetrhnout se a zavděčovat, to by bylo opět mylné vysvětlení. Specifická vztahová hodnota často vzniká naopak autenticitou - třeba tím, že máte svůj vlastní smysl pro humor, kterému rozumíte jen vy dva nebo společné “úchylky” - a teď nemyslím nutně sexuálního charakteru.

To, co protějšek oceňuje a v čem se pro něj stáváte “nenahraditelnými” - z toho vzniká vztah, který dává oběma lidem racionální i emocionální důvod zvolit si toho druhého znovu i zítra.

Když se zamyslíte nad svými vztahy, změnily se někdy vaše city k partnerovi ve chvíli, kdy se změnilo to, co vám vztah s ním přinášel?

Poznámka autorky:

Tento text pracuje s obecnými evolučními zákonitostmi, psychologickými mechanismy a statisticky převažujícími tendencemi. Jeho cílem je odkrývat souvislosti fungování vztahového trhu a nabídnout nadhled pro vaše vlastní uvažování.