Žárlivka se svým chováním většinou snaží předejít tomu, aby jí partner zahnul nebo, aby ho ztratila. Jenže přílišným žárlením si v tomto případě jen sama sobě “kope hrob”. Říkám tomu paradox žárlivosti.
Žárlivost se objevuje v lidských životech od nepaměti, má totiž co dočinění s evolucí. Muži se snaží ženě zabránit sexuálnímu styku s jiným partnerem. Aby se jim totiž náhodou nestalo, že budou vychovávat a investovat do cizího potomka. Ženy jsou o to více citlivé na emocionální, případně finanční investici partnera vůči jiné. Čímž neříkám, že jim nevadí sexuální nevěra, ale že podtext ženských citů se v něčem liší. Tak či tak, je to určitý pud, který se v nás evolučně vyvinul a měl za úkol vyburcovat nás k obranné akci.
Pokud se bavíme o jemném zažárlení, tak se to asi může stát i těm nejvědomějším z nás a někteří muži i LEHKOU žárlivost jejich partnerky vítají. Jenže nesmí překračovat určité hranice, a to je se žárlivostí ošemetné. Žárlivost je v podstatě strach ze ztráty lásky. Asi se shodneme na tom, že na člověka, na kterém nám nezáleží, nežárlíme. Láska je o důvěře. Někdo však pod heslem “kdo nežárlí, nemiluje” drtí svého partnera i sebe. Jenže žárlením se vyjadřuje nedůvěra a pokud žárlíš na každou, která projde okolo, pak je to spíš o citové závislosti.
Žárlivost je silná emoce, která nejenže ubližuje vztahu, ale velmi trápí i žárlící osobu. Každý, kdo někdy žárlil ví, o jak vysoce nepříjemný, úzkostný pocit, se jedná. Objevuje se v různých intenzitách, přičemž některé ženy svojí žárlivosti popustí uzdu natolik, že se navzdory jejich záměru partner začne vzdalovat. A není se čemu divit. Místo toho, aby vytvářely prostředí, ve kterém je muži dobře a stojí mu za to si ho udržet, se z partnerky stává nekompromisní bachařka. Přesvědčování, kontrola, dokazování, vyhrožování, výčitky, výslechy, scény a možná i lampička do tváře – tak vypadají večery s žárlivou ženskou. Jen to píšu a naskakuje mi husí kůže, a co teprve chlap, který má toto na denním pořádku?
Nejdřív se partnerku snaží uklidnit a přesvědčit o své bezúhonnosti a často trpělivě snáší její výpady. Jenže to stejně nepomáhá, žárlení se často ještě stupňuje a žárlivka muže paradoxně dotlačí k tomu, aby si hledal únik jinde. Žárlivostí chlapa doma nejenže neudržíš, ale můžeš ho přímo dotlačit do náruče jiné. Z praxe znám spoustu případů, kdy chlap, přestože zpočátku neměl k nevěře důvod, dostával takovou “čočku” za nic, že si řekl “když už, tak ať to je za něco”. Muži potřebují cítit alespoň pomyslnou svobodu, jenže právě přehnanou kontrolou se cítí svázáni a tím spíš mají potřebu se “utrhnout ze řetězu”. Samozřejmě, že ne všichni, někteří se od partnerky “jen” odtáhnou. To je ale pro žárlivku další signál, že “něco” není v pořádku, představivost jí jede na vysoké obrátky a ve výčitkách ještě přitvrdí. A vztah je tak zákonitě na cestě do záhuby.
Vzhledem k tomu, že na to, že chlap něco neudělal, nebo se nechystá udělat, není často možné dodat hmatatelné důkazy, nezbývá než věřit. Druhého stejně nelze uhlídat na sto procent a i když by některé z nás rády, nelze se legálně zbavit všech ženských v rádiusu alespoň desítek kilometrů.
Opět zde hraje velkou roli vlastní sebevědomí, často i zkušenosti z dětství nebo minulých vztahů a případně i určitá událost ve vztahu stávajícím, která žárlení odstartuje. Se žárlivostí je třeba pracovat, ideálně hned v prvopočátku. Jakmile se totiž rozžárlíš, pak je to rozjetý vlak, který se hůř zastavuje.
Důležité je si uvědomit, že ty jsi (alespoň většinou) oficiální partnerka, pro kterou se rozhodl, a které teď i trpí její emocionální výlevy. Nasaď si na hlavu pomyslnou korunu a začni se podle toho chovat. Vytvářej příjemné prostředí a nezabývej se jenom partnerem, ale měj i svoje vlastní zájmy, koníčky a přátele. A taky nezapomínej, že chlap chce být chválen a oceňován. To je totiž další klasika žárlivek - bojí se partnera chválit, aby si o sobě moc nemyslel. Jenže tím ho opět nutí hledat si pohlazení ega jinde. Předcházení tomu, aby ti nezahnul totiž nespočívá v žárlivosti, ale v laskavosti.
Tak jak to je?
