Všímám si, jak jsou muži často slepí k problémům ve vztahu a jak berou nespokojenost svých partnerek na lehkou váhu. Nezřídka se setkávám s tím, že muž je rozchodem upřímně překvapen a nechápe, co se stalo, když přece „všechno bylo v pohodě“!
Důvodem jeho překvapení by mohly být tři věci. Zaprvé, když žena neustále s něčím prudí a je v jednom kuse nespokojená. Chlap už to vnímá jako běžný kolorit a nemá pocit, že by něco vybočovalo z normálu. Pokud jsi žena, kterou partner vnímá jako věčnou stěžovatelku, pak se jeho citlivost k tvým potřebám „obrousí“ a nebude tak vnímavý k opravdovým a zásadním stížnostem. Přihodí si to do pomyslného šuplíku stížností, u kterých ví, že se ti stejně pravděpodobně nezavděčí. A proto, když už půjde do tuhého, nebude to vnímat jako nějakou odchylku od normálu.
Druhou možností je, že pravidelně vyhrožuješ rozchodem. Nenaplněné výhružky ti dělají medvědí službu. Vyhrožováním totiž podrýváš svoji autoritu (v partnerském smyslu slova) i hodnotu. Stejně jako v předchozím případě se chlap otrká a nebude časem brát tvoje výhrůžky vážně vůbec. Proto, až kvůli tomu z tvojí strany přijde rozchod, opravdu může stát jak opařený a nechápat, „co tak najednou“.
Další variantu vidím v nedostatečné partnerské komunikaci. Žena buď dostatečně nekomunikuje svoje potřeby, drží je v sobě a bojí se říct, co jí vadí. Nebo neví, jak to říct a také to, třeba na základě „poslání do háje“ z minulosti, už raději ani nezkouší. Případně to říká, ale muž to stejně nebere. Chlapi spoustu věcí vnímají jako blbosti, které nejsou důležité. Často jde o věci, které na první pohled můžou působit jako maličkosti, jenže ty se nabalují. A muži často nechápou, že pro ženy ale důležité jsou. Často popírají pocity partnerek a nedokážou, nebo nechtějí přijmout, že co žena tvrdí, je pro ni i podstatné. Žena se potřebuje cítit milována a mít od partnera porozumění. Pokud ten však neustále její potřeby popírá, protože je považuje za nedůležité, jednoho dne může zůstat jen smutně koukat.
Mezi nejčastější stížnosti žen, které se často u mě v kanceláři opakují a muži je nepokládají za podstatné, je nedostatek pozornosti – malé dárky, květiny, překvapení, nečekaná romantická sms nebo třeba příjemný večer ve dvou. Co mají všechny tyto věci společného je, že žena má ráda, když jí partner dá najevo, že na ni myslí a poslouchá, co má na srdci. Chce si s partnerem někdy jen tak posedět a popovídat, chce vyslechnutí a porozumění. Muži to často vnímají jako bezcílné blábolení a nechápou, jak důležité to pro jejich partnerku je. Jenže ta se pak cítí nemilovaná, začne si připadat, že jí partner nevrací její péči a začne na něm hledat to špatné a už to jede…
Jako další mohu zmínit, když o sebe chlap nedbá. Doma chodí ve starém vytahaném triku, nechá si narůst pivní pupek nebo nedodržuje základní hygienu. Jak to vypadá se sexuálním apetitem u jeho drahé polovičky vám asi nemusím popisovat. Muži si často stěžují na nechuť jejich partnerek k sexu, ale pokud tomu tak je, nejdřív by se měli podívat sami na sebe, jak tento apetit podněcují, či nikoliv. Sami těmto věcem třeba nedávají takovou váhu, ale pro mnoho žen jsou to věci velmi zásadní, které ovlivňují další aspekty ve vztahu a opravdu mohou vést až k rozchodu. V tomto případě, víc než kdy jindy, chlap nechápe, o co jde a nevěří, že by rozchod mohl přijít z tohoto důvodu.
A tím se opět vracíme k vyslechnutí a porozumění. Pokud se nebudeme snažit oboustranně porozumět a přijmout to, co je pro každého z nás ve vztahu důležité, skončí to špatně. Ženy jsou v globále empatičtější a vidí problémy ve vztahu dřív než muži. Chlap si nemusí všimnout rostoucích potíží, a proto je jich mnoho, kteří jsou z rozpadu vztahu v šoku.
Doporučuji věci, které jsou pro tebe zásadní, komunikovat jasně a věcně. Ideálně se snaž sdělovat svoje potřeby způsobem, který si tvůj partner nevyloží špatně. Nedělej z něj blbce, neobviňuj ho ani nekňourej. Mluv s ním jako s dospělým chlapem a stručně mu sděl, o co ti jde a že bys byla ráda, aby se na konkrétní věc zaměřil, protože je pro tebe opravdu zásadní a důležitá.
Jakmile se totiž jednou překročí práh averze, není moc cest zpět. Tak, aby se pak nedivil…
Tak jak to je?
