Ze všech stran slýcháte, jak je komunikace ve vztahu důležitá, že spolu musíte mluvit. Komunikujete spolu, ale stejně to skřípe? Klasika u většiny párů. Komunikace v páru bývá plná nepochopení, nedorozumění, domněnek, vztahovačnosti a hádek. Jen mluvení nestačí, klíčem je vědět jak na to!
Na párové konzultace mi chodí i dvojice, jejichž problém tkví právě v (ne)umění komunikace. Jsou schopni pohádat se do krve kvůli úplným maličkostem, čímž vzniká vzájemná averze, která nakonec přeroste až do dlouhodobého konfliktu, kdy toho druhého rozčiluje už v podstatě každé slovo. Nastává totální opozice, pocity nedocenění, nedostatku lásky a pochopení a přestože se milují, v podstatě se nedokáží snést.
Jako první věc, kterou je třeba si hlídat při jakékoliv komunikaci je záměr. Partner přišel o pár minut později na schůzku, zapomněl něco koupit nebo ztratil klíče. Na tebe to často působí jako rozbuška a okamžitě začneš s kritikou a vyčítáním. V tuto chvíli se zastav a sama sebe se zeptej “S jakým záměrem to udělal? Udělal to snad schválně?” Odpověď bude v drtivé většině případů “ne”. To, že mu dáš “čočku” situaci přece nijak nezlepší. Naopak se sníží nálada celého páru. Ztratil klíče od bytu? Sám ví, že udělal chybu, tak se nestav do pozice kárající matky, která ho v tom ještě vykoupe. V tomto případě se nabízí odpověď hodná vyspělého páru “No jo, to se stane, jak to vyřešíme?”.
Záměrně uvádím “vyspělého páru”. V takovém páru se totiž nekritizuje, nevyčítá, nepoukazuje na nedostatky a neshazuje. Jakmile chceš upozornit na nějaký nedostatek, nebo možnost zlepšení, vždy je cesta, jak to udělat. Laskavou formou! Takový přístup je totiž základem úspěchu partnerské komunikace. Stejně tak, jako ti má v hlavě bliknout s jakým záměrem co partner udělal, tak se stejně zamysli i nad záměrem svým, než něco “vyšleš” směrem k partnerovi. A vysílej pouze to, co vychází z lásky a laskavosti.
Laskavost je třeba si hlídat a zvlášť, pokud chceš řešit něco nepříjemného. Oči v sloup, zvýšený hlas a pohrdavý tón je nedůstojný vám oběma a rapidně zvyšuje opozici i averzi tvého partnera. I kdybys měla stokrát pravdu, tímto stylem ji druhý stejně nepřijme. Jakmile je potřeba komunikovat nepříjemné téma, mluv klidně, smířlivě a snaž se začít pochvalou nebo pochopením. “Miláčku, vím, že toho teď máš v práci moc a vím, že to děláš pro nás, jen by bylo skvělé, kdybys mi dal příště vědět, když se zdržíš na schůzce, abych se podle toho mohla zařídit. Děkuju.” Dej si pozor, abys nepoužívala slovo “ale”, tím bys v podstatě znegovala celé pochopení, které tomu předcházelo.
Když učím laskavou komunikaci, vždy se někdo ozve “ale on mě taky pořád peskuje, tak proč bych měla být milá já?!”. V páru jste sice dva, ale jste přece součástí jednoho týmu. Jakmile s laskavou komunikací začne jeden, druhý se naladí. Zkus být milá na protivnou prodavačku v obchodě, hodit nějaký vtípek, uznání, úsměv a garantuji, že pookřeje a nakonec ti dá klidně ještě slevu. A stejně to funguje i v partnerství, jeden začne a druhý se postupně přidá. Není to o ponížení v udělání prvního kroku, jak by někdo mohl namítat, naopak. Touto formou komunikace se stáváš tvůrcem a jsi schopna mnohem lépe dosahovat svých cílů, než vymáháním a vyčítáním.
Pokud ve vašem páru často dochází ke střetům a hádkám, určete si slovo, kterým takový počínající spor utnete. Minimálně do doby, než budete schopni jednat bez afektu. V emocích totiž jinak nejste schopni jen tak hádku ukončit a kolikrát to skončí vytahováním starých křivd a kladením ultimát. Dejte si třeba slovo “citron”, které použijete, jakmile jeden z vás pocítí, že se dostává do nepříjemné situace. Když zazní “citron” oba s diskuzí přestanou a jdou si ideálně hledět svého, aby “vychladli”.
Způsob komunikace vychází hodně z našeho dětství, prvních vztahů, vzorů a autorit, od kterých jsme jednání v podstatě okoukali a jedeme podle toho dál. Ne vždy jsme se naučili ty správné vzorce chování a myšlení, ale dobrá zpráva je, že vše se dá změnit a na všem se dá pracovat. Jak se říká “když se chce, všechno jde”.
Tak jak to je?