Jsou páry, kde jedou fifty fifty, jinde je živitelem muž a dnes už není neobvyklé, že je tou vydělávající víc a držící kasu žena. Vše má své pro a proti, ale co se na to podívat z pohledu harmonie ve vztahu?
Finance byly ještě v relativně nedávné době zásadním měřítkem pro vstup do manželství. Věno ženy a majetek i postavení muže. Dnes už máme na to, žít samy a taky – vybírat si. Feministické tlaky a podpora státu ženy často přímo vybízí k osamostatňování se. Je to pro nás ale opravdu taková výhra..?
“Chlap nešlape podle toho, jak sis usmyslela? Tak se přece rozveď! Bude ti muset dát půlku majetku a ještě dostaneš podporu jako matka samoživitelka!” I takhle zní hlásná trouba novodobých feministek. Mnoho žen tento “zpěv Sirén” vyslyší a pak často žijí zhrzené osamělé životy. Ale přece “vyhrály” a tomu “volovi” to natřely!
Druhá varianta je, že ta půlka majetku není dostatečná na to, aby spálila mosty. Ženy jsou totiž schopny odcházet kvůli kolikrát naprostým maličkostem, bez špetky sebereflexe. Časem ale možná zjistí, že vše nebylo tak špatné, jak si myslela a pokud začne na stávajícím vztahu pracovat, nakonec třeba zjistí, že není potřeba změnit partnera, ale musí začít sama u sebe…
Jakmile je žena naprosto finančně nezávislá a vydělává “balík”, pak je větší pravděpodobnost, že se naruší rovnováha muže a ženy v páru. Muž se ujímá evoluční úlohy živitele, ochránce, poskytovatele. Být živitelem je chlapské a jakmile žena dostane toto privilegium, začne maskulinitu projevovat i v dalších oblastech vztahu. Peníze jsou moc, a to i pokud se bavíme o vztazích. Já platím, já rozhoduji. Né, že by toto neuměli i chlapi… Ale protože pro ženy je to něco v podstatě nového, s čím se ještě nenaučily správně pracovat, umějí dát mužskému egu dost zabrat. A probuzenou mužskou stránku pak aplikují i do dalších sfér soužití. Jenže vztah není boj a jak už víme, v páru je místo jen pro jednoho chlapa.
Pokud, stejně jako já, věříš v tradiční role, pak jistě chápeš, že v podstatě výměna těchto rolí, může být pro oba v páru složitým oříškem. Muž se často cítí degradován a vyzýván svou ženou k souboji, čemuž jde přirozeně naproti a výsledkem jsou neustálé konflikty. Nebo se bude naopak projevovat až příliš flegmaticky, jako kdyby ztratil zájem a bylo mu vše jedno. Ale pokud žena zvládne za dveřmi domova odložit kalhoty a stát se milující, trpělivou, podporující partnerkou, pak má i toto nastavení naději na dlouhodobý úspěch. Ale kolik znáte takových..?
V každém případě je vhodné, nejen pro její sebevědomí, když žena vydělává alespoň nějaké peníze nebo má nějaký vlastní majetek. Ať už pro vlastní lepší pocit nebo osobnostní rozvoj, který je s tím spojený.
Máme tu totiž i ženy, které jsou na muži naprosto finančně závislé, dlouhodobě bez příjmu a nemluvím teď o matkách s malými dětmi. Ačkoliv se může zdát bezstarostný život bez jakýchkoliv povinností pohádkový, mnoho vydržovaných žen si stejně po čase přestává blahobytu vážit. Nestačí, co jim stačilo před rokem a ztrácejí pojem o hodnotě peněz, nudí se. Což jejich vydělávajícího partnera začne pochopitelně štvát a pravděpodobně nevděčnici utáhne kohoutky. A protože mu nemá po čase už co zajímavého říct, začne často zábavu hledat jinde.
Nastavení, kdy se v páru platí vše půl na půl může paradoxně způsobovat ještě víc konfliktů než v jiných mechanismech. Jakmile jeden přispívá víc, má alespoň nevyřčené právo veta a ulehčuje se tak rozhodování. Jenže když dva přispívají stejně, pak mají oba pocit, že musí využít svoje “práva” na maximum a nechtějí se druhému v ničem přizpůsobovat. Proč by měla žena “lasičit”, když přispívá stejně jako chlap a navíc dělá většinu domácích prací?
Dle mého názoru je pro pohodu partnerského vztahu vhodné, pokud je hlavním živitelem rodiny muž a žena přispívá podle potřeb a příjmů celé domácnosti, ideálně méně než na polovinu nákladů. Pokud vše utáhne muž – v pořádku. Žena může vlastní finance využít k vlastní realizaci, rozvoji, spoření. Samozřejmě ne ve všech párech je toto nastavení možné a tam je třeba o to více dbát na udržení harmonie. V otázce poměrů sil totiž právě finanční nevyváženost může vyvažovat jiné potřeby páru. Ty, které jsou nám evolučně přirozené. Muž zůstane mužem a žena ženou. A jestli ta bude víc lasicí, než slepicí, pak to pro pohodový vztah většinou stačí.
Tak jak to je?