Kolikrát ses s partnerem pohádala kvůli podobné blbosti? Těžko počítat že… Každý z nás má zafixované určité reakce a emoční vzorce. Jakmile nám chlap řekne něco, co nám není po chuti, rozlije kafe, přijde domů pozdě atd., okamžitě se projevíme nějakou negativní reakcí, která pak vede k hádce. Později nás to sice mrzí a říkáme si, jak to bylo zbytečné. Ale už je pozdě, hádka proběhla, negativní emoce se vzbouřily a dost často v nás pak zanechaly křivdy, které se nedají vzít zpět a vztah tak pomalu, ale jistě upadá.
Dejme si jednu modelovou situaci. Partner ti po příchodu domu mezi řečí oznámí, že se s klukama bavili, že by v zimě vyrazili do Thajska. Úplně vidím tu zběsněnou reakci: „Děláš si srandu? A to mi říkáš jenom tak? To jako, že poletíte za *urvama, jo?! Hmm, tak to je výborný, jestli někam poletíš s těma děvkařma z fotbalu, tak je mezi námi konec!“ A hádka je na stole. Reakce viz výše je ale naprosto zbytečná hysterie. Zaprvé to může být jenom momentální nápad, který se vůbec nemusí stát realitou – nebude kdo by plán zorganizoval, jinému to zakáže fúrie, kterou má doma, nebo nedostane dovolenou v práci. Prostě je zbytečné vyletět jak čertík z krabičky při každém „oznámení“, které se ti nelíbí. Povede to akorát k hádce, obviňování a jakmile mu začneš poroučet co smí a nesmí, tak poletí na truc i kdyby se mu nakonec nechtělo.
Nauč se nereagovat v emocích a neřešit věci hned, když nastanou. Týká se to v podstatě všech situací ve vztahu, kdy máme puzení reagovat (negativně) hned. Můj děda mi vždy říkal „když tě něco naštve, tak nejdřív napočítej do 10ti a pak teprve mluv“. Když tvůj chlap tedy rozlije to kafe - už se stalo, on ho rozlít záměrně nechtěl a když ho hned zbuzeruješ stylem „já ti říkala, ať ho nedáváš na hranu stolu a hlavně, že jsem akorát vytřela“, okamžitě se postaví do opozice. Dokážeš si představit, jak bude koukat, až se zachováš jako lasice a řekneš mu: to nic, pojď utřeme to a uděláme ti nový? Určitý flegmatický postoj kdy si uvědomíme, že náš život nestojí na těch malých věcech, které zbytečně denně řešíme, nám uleví a v důsledku zlepší vztah.
Situací, v kterých máme tendenci reagovat přehnaně je spousta. Když reagujete jako lasice, tak to neděláte kvůli chlapovi, aby měl klid, ale hlavně kvůli sobě. Abyste měly klid samy v sobě – ten se pak odrazí i na ostatní. Třeba příště, až půjde na nákup pro vajíčka na omeletu a vajíčka zapomene koupit (klasika), tak si prostě dá chleba s máslem nebo bude bez večeře – „blbej den“. Ale není třeba udělat scénu. On to neudělal schválně, aby tě naštval. Prostě se stalo, o nic v podstatě nejde a pokud na něj zaútočíš stylem „ani ty blbý vejce nejsi schopný koupit, to je po každý s tebou“, postavíš se do pozice kárající matky nebo učitelky (ne sexy učitelky) a akorát tě pošle do háje, ať si jdeš příště nakoupit sama. A co hůř, po těchto výlevech se postupně přestane snažit pomáhat celkově.
Spousta z vás si často stěžuje, že jim chlap doma nepomáhá, nic nedělá. Vraťte se na samý začátek a vzpomeňte si, jak jste oceňovaly jeho snahu..? Když pro nás chlap něco dělá (i blbě), tak ho chválíme a zásadně nevyčítáme. Samozřejmě, můžeme ho citlivě nasměrovat, aby to dělal „dobře“, upozornit na chyby a nedostatky, ale zdvořile, bez urážek a vyčítání. S muži prostě jednáme v sametových rukavičkách a pak jde všechno, věřte mi.
Tak jak to je?
