Žijeme v úžasné době, kdy si partnera volíme samy. Nemusíme podvolit svůj výběr rodině nebo společenskému postavení a vzít si můžeme prakticky kohokoliv. Dřív určovali rodiče a tradice, kdo je ten správný manžel. Dnes máme svobodu volby. Jak ale poznat, který je ten pravý?
Kolikrát jsi od nějaké kamarádky (slepice) slyšela fňukání „kdybych se bývala nezazdila s tím mým moulou a vzala si Karla ze střední, kde jsem mohla být!“. A ještě za to dostane „kartáč“ i její manžel, protože on v podstatě může za její neštěstí. Já teda nevím, ale mám za to, že jí ten „moula“ pistoli u hlavy nedržel, když říkala své „ano“. Výběr životního partnera je tedy jen a jen naše volba a tím pádem i obrovská zodpovědnost. Vůči němu, sobě, ale i dětem, které ze vztahu vzejdou.
Jako první věc při rozhodování o takovém životním kroku, jako je volba stálého partnera, se doporučuji oprostit od pozlátka životů na sociálních sítích. V instagramovém světě se trochu pohybuji a znám spoustu příběhů dokonale vyhlížejících párů, které na sociálních sítích podle fotek a komentářů vypadají na lásku až za hrob, ale ve skutečnosti je to pouhé pozérství s realitou úplně jinde. On totiž ten insta hezoun, soused nebo kolega může vypadat jako perfektní pro nás, často však jen pro to, že neznáme celou jeho osobnost, ale jenom tu část, kterou se chce pochlubit.
Říká se, že partnera si máme vybrat srdcem - z opravdové lásky. Co je ale ta opravdová láska? Bláznivá zamilovanost, sexuální přitažlivost, touha po společnosti druhého? Já mám za to, že když už do toho s někým „praštit“, tak je lepší počkat až odezní hormony a zamyslet se i hlavou. Páry si často v hormonálním poblouznění začátku vztahu myslí, že společnou láskou všechno překonají. Jsou na omylu. Stejně jako ta téměř polovina manželských párů, která končí rozvodem. A nejčastěji uváděným důvodem rozvodů je rozdílnost povah, názorů a zájmů!
Že by se ty povahy, názory a zájmy časem u každého tak radikálně měnily? Těžko. Důvodem je právě zcela naivní myšlenka, že láska vše přemůže. Abychom věděly, který je pro nás ten pravý, musíme nejprve poznat samy sebe a neuškodí, když si nejdříve prožijeme více vztahů. Pochopíme pak spíš naši povahu a co jsme vlastně zač. Přijdeme na to, co ve vztahu chceme, co ne a jaký partner nám vyhovuje.
Pro výběr vhodného partnera pro manželství si doporučuji sestavit „plán“. Kdo jsem já, jakou mám povahu, jaký si představuji žít život, jakou pozici ve vztahu chci zaujímat, co od partnera a manželství očekávám, v čem jsem ochotná dělat kompromisy a v čem ne. To stejné by měl udělat i muž a podle toho porovnat, zda naše očekávání a povahy rezonují nebo ne. Například pokud jsou oba v páru silně dominantní, skončí to pravděpodobně italskou domácností a krvežíznivým rozvodem.
S růžovými brýlemi na nose se ti zdá, že se k sobě s partnerem dokonale hodíte, nebo dokonce záměrně nedostatky a rozdíly povah přehlížíš. O majetnickém a žárlivém chlapovi říkáš, jaký je cukroušek, má o tebe přece neustálou starost, a to bereš jako projev opravdové lásky. Až motýly z břicha odletí, pochopíš, že to nebyla ta správná volba, jenže to už je často pozdě. Mnohdy slýchám „ale on se časem změní“. Změní, ale k horšímu. V začátcích vztahu se lidé krotí, jsou smířlivější a snaživější. Veškeré projevy, které ti nesedí už teď, časem pravděpodobně zesílí.
S tím pravým partnerem ladíme v posteli a jsou nám příjemné jeho dotyky i přítomnost. Naše povahy spolu dobře fungují a máme podobnou životní filozofii, způsob života, hodnoty, a alespoň nějaké společné koníčky. Vyjasnit si, jak budete nakládat s penězi je také důležité. Racionální myšlení se mnohým může zdát neromantické a příliš „obchodní“. Je na každém z nás, zda se rozhodne pro emocionální volbu s nejistým koncem nebo se zamyslí i hlavou a zvýší tak pravděpodobnost úspěchu svého manželství. Je totiž sice krásné, že si můžeme zvolit manžela i způsob, jakým si ho vybereme, ale dle statistik spokojenosti manželství a rozvodovosti bychom se na ten rozumový výběr měli přece jen zaměřit více.
Tak jak to je?