Lidé mají různá nesloužící přesvědčení, ať už sami o sobě nebo o partnerských vztazích. A díky těmto přesvědčením si vlastně nasazujeme na nos brýle s určitými filtry, přes které koukáme na svět. V tomto případě jsou to mýty, které se o vztazích tradují, ale v realitě je to docela jinak!
DĚTI ZLEPŠÍ VZTAH
Moc nám to neklape, vzdalujeme se, často se hádáme a tak přemýšlíme, co udělat pro změnu… Pořídíme si dítě! Představa toho, že přivedení nového člověka na svět vyřeší neuspokojivý partnerský vztah, je celkem častá. Přitom když se podíváme do konkrétních rodin nebo na sociologické výzkumy, tak skutečnosti hovoří opačně. S dítětem totiž naopak v mnoha případech přichází krize. Nový člen rodiny nastavuje nové pořádky, přibývají povinnosti i stres. A na partnerský život samotný tolik času nezbývá. Pokud jsme neuměli komunikovat a řešit věci před tím, tak s dítětem se to pravděpodobně ještě vyostří. Jestli chceme zlepšit vztah, zlepšujme nejdřív sami sebe, vztah si vylaďme a až následně přivádějme děti na svět. Ačkoliv společné děti samozřejmě vztah určitým způsobem tmelí, sami o sobě vztah nezachrání.
PROTIKLADY SE PŘITAHUJÍ
Protiklad nás může přitahovat zejména v začátcích. Například jsi stydlivka, spíš introvertní, která se straní velkým akcím a nejlépe je jí doma s knížkou. Navážeš vztah s mužem, který tě oslní jeho světáctvím, je zábavný a ve společnosti se cítí jako ryba ve vodě. Zpočátku máš pocit, jak se skvěle doplňujete, jenže časem ti může začít jeho komunikativnost vadit. Máš pocit, že se vybavuje kde s kým a nikdy není doma. A neshody jsou na světě. Příkladů by se našlo spousty a ve skutečnosti si vyhovujeme právě s partnery, kteří jsou nám určitým způsobem podobní. Mají podobný životní styl, režim, hodnoty, vize nebo nastavení… Proto slepě nekopíruj přesvědčení, že protiklady se přitahují, ale dívej se víc do budoucna. Jaký život mě reálně čeká s tímto člověkem? Co se mi na něm opravdu líbí a jak se mi to asi bude líbit v běžném denním životě?
PARTNER SE ČASEM ZMĚNÍ
Nevím, kde tolik žen přišlo na to, že partner se časem změní, ale počítají s tím snad skoro všechny. Možná k tomu došly tím, že “když mě miluje, tak to pro mě přece udělá”. V začátcích vztahu se všichni snažíme být o něco lepší, ukazujeme naše nejlepší já. Jenže jakmile se ve vztahu uvolníme, vyvstanou na povrch i další stránky naší osobnosti. A logicky spíš ty negativní nebo řekněme komplikovanější. Čekat na to, že se druhý změní k lepšímu, je v drtivé většině případů lichá představa. Partner se možná změní, ale nejspíš k horšímu! Neříkám, že je to stoprocentní pravidlo, ale mít pozitivní očekávání do budoucna je klam a neochota řešit věci tak, jak jsou.
VE VZTAHU BUDEME FIFTY FIFTY
Moderní pojetí vztahu, že všechno má být půl na půl, je za mě totálně utopická představa. Dnes je běžné, že se na chodu domácnosti i vydělávání peněz podílejí oba partneři, těžko se však hlídá ideální polovina. A pokud se na hledání přesné poloviny zaměříte, skončí to spíš hádkami o tom, kdo dělá víc, kdo míň. A když už to dělá, že to nedělá pořádně, no znáte to… Do vztahu ať dává každý to, co umí nejlíp a také to, co je mu bližší. Nemyslím si, že je nutné nutit partnera například do vysávání jen kvůli tomu, že je trendy, že muž má dělat domácí práce. Pokud se vysavače rád ujme, tak co by ne? Ovšem pokud raději řeší věci kolem domu nebo se soustředí na finanční zajištění rodiny, je opravdu třeba ho nutit do něčeho, co se mu třeba příčí? To, že vztah není ve všech oblastech půl na půl, je přirozené a logické. Místo snahy o dosažení ideálního má dáti – dal, se raději soustřeď na to, aby každý do vztahu dával to, v čem je nejlepší a co je mu blízké. Je určitě spousta věcí, které se nechtějí nikomu, ale musejí se udělat a je to o tom, vykomunikovat si to a shodnout se na přijatelném nastavení. To, jaké bude, je pro každý pár individuální, ale rozhodně nemusí být ve všech směrech fifty fifty!
OD VZTAHU ZÍSKÁM TO, CO MI CHYBÍ
Ne vždy je to formulováno těmito slovy, ale pocit, že s partnerem dosáhnu kompletnosti nebo že dodá, co chybí, je další opakovaný mýtus. V některých případech nám partner může k něčemu dopomoct, ostatně “ve dvou se to lépe táhne” je zrovna pořekadlo, které v lepších případech platí. Ale jestliže jdeš do vztahu s tím, že od partnera očekáváš, co vše by ti měl dodat a že až ve vztahu se budeš cítit dostatečná, milovaná, žádoucí, šťastná nebo kompletní, s největší pravděpodobností narazíš. V počátcích vztahu můžeš získat pocit, že vše zmíněné a třeba i něco víc ti druhý dodává. Jenže pokud to nemáš v sobě ty sama ukotvené, není to něco, co reálně můžeš čerpat z druhého dlouhodobě. Pokud ti něco chybí, musíš si to obstarat sama, partner ti v tom může pomáhat, ale tu hlavní práci, tu za tebe udělat nemůže…
Mýtů, které vztahy provázejí, by se našlo víc. Tohle jsou za mě ty, které vnímám jako aktuální, a o které jsem se s vámi chtěla podělit. Zpytovat můžeš i ty sama mnoho dalších předsudků a říkanek o vztazích, vždy totiž platí mé oblíbené, že “jaké si to uděláš, takové to máš.”
Máš v sobě nesloužící přesvědčení o vztazích, kterých se nemůžeš zbavit, a které v tvé hlavě nedělají dobrotu? Rezervuj si konzultaci a získej způsob, kterým můžeš své nastavení doopravdy změnit.