Nikola Rusnáková
10. říj 20212 min
K životu a potažmo svým vztahům můžeš přistupovat buď z pozice oběti (chudinky), nebo tvůrce, tedy sebevědomé a rovnocenné ženy. Taková oběť si většinou svůj přístup nechce přiznat nebo si ho ani neuvědomuje.
obviňuje samu sebe nebo ostatní,
dává víc, než dostává (snaží se zavděčit, ale protože ocenění nepřichází, potvrdí si, jaký je chudák),
není vděčná za prožité zkušenosti,
nepracuje na svém rozvoji,
má negativní pohled na život,
podceňuje sebe nebo okolí,
bojí se změn,
má očekávání, jak se druzí mají chovat,
pokud se druzí nechovají podle jejích představ, tak je silně nespokojená,
druzí jsou zodpovědní za to, jak se cítí,
bývá podezřívavá,
nehledá řešení,
vymlouvá se, hledá, proč to nejde.
Pozice oběti je stav, kdy se člověk nechává přespříliš ovlivňovat okolnostmi. Ať jsou to osoby v okolí, partner, příbuzní, ale i vnější vlivy. Špatné počasí, zpožděný vlak nebo nedostatečné pracovní ohodnocení a samozřejmě – nemožní chlapi! Oběť na vše reaguje nespokojeností, má pocit, že jsou proti ní ostatní spiknutí. Je to pocit bezmoci, kdy například v případě partnerského vztahu má pocit, že nemůže ovlivnit v podstatě nic. Nebo se o to minimálně nesnaží. Kdyby se partner změnil, začal se chovat “pořádně”, přestal dělat to a tamto, pak by konečně mohla být šťastná! Tímto stylem se tak ale sama pasuje do role chudinky, která má hrozného partnera. Ovšem v jejích očích s tím nemůže nic dělat! Je plná očekávání, jak by se měli druzí chovat, vyčítá a lituje se…
Pokud jsi obětí, tak často cítíš marnost, zlost, ubíjíš se vlastní nespokojeností. Jsi pasivní a věci aktivně neměníš. Stěžovat si, to by ti šlo, ale aktivně něco změnit? Ať se změní ostatní! Život nemáš takový, jaký by sis přála mít. A kdo za to může? Zase ti druzí. Alespoň v tvé hlavě. Pozice oběti totiž není skutečná oběť, je to výběr!