top of page

Rovnocenný vztah

Být rovnocennou partnerkou je touhou mnoha žen. Všímám si ale, že se toho ve vztahu mnohdy snažíme dosáhnout způsobem, který nefunguje. Co si tedy pod tím pojmem vlastně máme představit a v čem rovnocenný vztah spočívá?


V prvé řadě se pojďme podívat na koncept rovnocennosti jako takový. Dle mého totiž není o tom, že budeme popírat rozdíly mezi muži a ženami a tvářit se, že jsme všichni stejní. I v přírodě mají samice a samci své role, které zcela přirozeně zaujímají a stejně tak je tomu u našeho druhu. I lidští samci a samice mají určité předpoklady a přirozené schopnosti, ve kterých vynikají a jdou jim tak nějak snáz. Proč se tedy stávat někým jiným a znásilňovat se do něčeho, co nám není přirozené?


Netvrdím, že je nutné tyto role nějak zásadně specifikovat a škatulkovat, co je ženské a co je už mužské. Většina z nás už upustila od konceptu – žena má rodit a vařit, muž vydělávat. Každému páru vyhovuje něco jiného. Co je ale důležité, musí se v tom oba cítit dobře a musí to oběma vyhovovat. Pokud chce žena být v domácnosti a muž být hlavou rodiny a zabezpečovat, neznamená to, že nemůžou být rovnocenní. Váží si svých rolí vzájemně a ví, že jeden bez druhého by nefungoval. V jiných párech se role víc prolínají, a pokud jim to vyhovuje, je to opět v pořádku. Souvisí to tedy i s kompatibilitou partnerů a jejich očekávání v naplňování mužských a ženských rolí.


Pokud se na tyto role podíváme z evolučního pohledu, pak muži bývají ti více dominantní, soutěživí, výkonní. Ženy jsou jemnější, pasivnější (dávají prostor svému muži k akci), empatičtější, dokážou tvořit vztahy a udržovat takzvané teplo rodinného krbu. To se ale nevylučuje s tím, že žena nemůže být kariérně úspěšná a vydělávat peníze. Rozhodně může.


Ovšem pokud chceme zachovat párovou harmonii, pak by žena měla být doma více ženou v pravém slova smyslu. Pokud nám tedy jde o tradiční vztah žena – muž, kdy uznáváme tradičnější hodnoty a pojetí vztahu. Na výkon zaměřené ženy totiž mají tendence přebírat otěže i doma a kromě práce ještě zabezpečovat domácnost, děti, aktivity. Jenže pak jsou přetížené, nespokojené a svou frustraci si vybíjejí nejen na partnerovi, ale kolikrát to schytají i děti.

V rámci konzultací často přicházíme na to, že ženy vše přebírají za muže a téměř k ničemu je vlastně nepustí, se slovy ”já si to stejně udělám líp a jemu to vždycky trvá”. Jenže tím si akorát “vychováváme” pasivní muže, kteří se spolehnou, že partnerka vše udělá za ně a oni tak nemusí nic. Moudrá žena ale ví, jak partnera navést k tomu, aby doma projevoval své mužské kvality a naplňoval její potřeby. To je ale zase jiné téma…

Každopádně je třeba chápat, že v každém z nás jsou zastoupeny oba principy – mužský i ženský. A také, že každý z nás je individualita a každý může mít věci nastaveny jinak nebo je i jinak vnímat. Co ale vidím jako velmi důležité, je to, že v rovnocenném vztahu spolu nebojujeme. V rovnocenném vztahu spolupracujeme.

Rovnocennost za mě totiž neznamená, že vše budeme dělat napůl – finance, úklid, péči o děti a podobně. Tento systém v praxi není příliš dobře proveditelný. Jak budeme děti rodit napůl? A nedělá žena tedy pak víc? Milujeme se stejně? A cítíme projevy lásky také na stejno? A nesní partner víc rohlíků? Nesprchuji se já déle? Takových dotazů bychom mohli mít kvanta. Přesně napůl totiž neexistuje a je to utopická představa o rovnocenném vztahu!

Párová rovnocennost je o tom, že jsme oba na stejné úrovni jako lidské bytosti a vzájemně se respektujeme, bez ohledu na další aspekty (pohlaví, příjem apod.). Rovnocenný pár tedy vzniká na úrovni spolupráce, kdy každý z nás do vztahu dává svoje silné stránky, talenty a to, v čem jsme dobří, a co nás baví. Partner přece nemusí dávat to stejné, ten dává zase něco jiného a to naše v ideálním případě doplní.


Jestli něco beru jako nejdůležitější ženskou vlastnost (a také moc), pak je to to, že ženy dokážou tvořit vztahy a udávat jejich směr. Svým přístupem velmi ovlivňujeme, jak budou vypadat naše partnerské, ale i rodinné vztahy. Buď pozitivně, nebo negativně.

Jsou muži, kteří o rovnocenný vztah nestojí, chovají se bez respektu nejen k ženám, ale k lidem všeobecně… U těch se samozřejmě tvoří těžko. Pak je tu ale mnoho těch, kteří své partnerky berou. Kolikrát jenom potřebují trochu jiný přístup, než se jim dostává, aby se mohli víc projevit ve své mužské, ale přesto laskavé a milující formě. A tam je to na nás, milé dámy. Zaujměme pozici vyrovnané ženy a rovnocenné partnerky a ostatní půjde samo.

374 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Lepí se na tebe nesprávní muži? Tohle může být příčina!

Máš pocit, že se na tebe lepí stále stejné typy mužů, navíc takových, které do vztahu opravdu nechceš? Přestože důvody mohou být různé a složité, existuje několik faktorů, které v tom mohou hrát roli.

Paradox žárlivosti

Žárlivka se svým chováním většinou snaží předejít tomu, aby jí partner zahnul nebo aby ho ztratila. Jenže přílišným žárlením si v tomto případě jen sama sobě “kope hrob”. Říkám tomu paradox žárlivosti

Vztahy podle květin. Jste typ fíkus nebo kaktus?

Zajímaly jste se někdy o botaniku? Já upřímně moc ne, ale to, že některé rostliny v mojí kanceláři začaly chřadnout, mě donutilo začít se víc zajímat o správnou péči o ně. A zjistila jsem zajímavou vě

Comentarios