V předchozím článku jsem v podstatě z poloviny nakousla metodu „cukr a bič“, začaly jsme cukříky a teď jsme u biče. Ty z vás, které čtou „Lasici“ pravidelně, už asi tuší, jak to s tím bičem je…
Bič je v podstatě trest za něco, co se nám na partnerovi nelíbí a bereme to jako nežádoucí. Klasická slepice svého partnera trestá za názorovou výměnu, která nedopadla v její prospěch, za zapomenuté výročí, nebo třeba pozdní příchod z vánočního večírku. Většinou mlčením, buzerací, sexuálním distancem, shazováním muže – ideálně před okolím. „No jo, Karel umí jenom zapomínat, zapomněl na naše výročí a včera se ještě zapomněl v hospodě. To mu aspoň týden nedám, ale dám mu to sežrat, ať si nemyslí.“
Hodně jsem přemýšlela o tom, co by vlastně mohl být pádný důvod pro použití nějakého „biče“. V partnerském vztahu jsme přece parťáky a pokud budeme druhého trestat, rozpoutá to v podstatě boj o moc. Že boje jsou ve vztahu nežádoucí snad uzná i typická slepice. Cílem vztahu pro normální a nehysterické osoby je klid a pohoda (vzrušení samozřejmě také, ale hlavně v posteli). Tudíž se v prvé řadě zamysleme, zda provinění, kdy máme chuť použít bič je opravdu pádné. Nad ty malé věci se povznesme a neřešme, případně řešme vstřícnou komunikací.
Mezi pádné provinění bych zařadila například situace: nepřijde celou noc domů a ani to nenahlásí, pravidelně ho vyzvedáváš na záchytce, opakovaně lže v zásadních věcech, zapomene děti ve školce a podobně. Tresty výše uvedené bych já osobně neaplikovala, nejsem partnerova matka ani bachařka. Pokud něco zabírá, tak je to krok zpět. Jestli si myslíš, že řečmi typu „Hm tak já myslela, že mě máš rád, když jsem ti obětovala celé mládí, ale ty se teď radši taháš po nocích…“ něčeho dosáhneš, tak jsi na omylu.
Pokud bych přece jen měla uvést něco jako protipól cukru, tak by to bylo „pryč“. Když muž projevuje jistý nezájem, toulá se a celkově dělá zásadní průšvihy, pak si je námi pravděpodobně příliš jistý a neuškodí, když o tuto jistotu přijde. Použití „pryč“ je samozřejmě velmi rozdílné v situaci, když s chlapem ještě ani nebydlíš, nebo už jste naopak manželé a máte děti. Celkově však, jak jsem už jednou psala, „lasice si jede to svý“ a nikdy nedává partnerovi 100% jistotu, protože jistota je zabijákem touhy. Poměr jistoty a touhy v dlouhodobém vztahu je dost ošemetný, každopádně správná žena – lasice ho musí umět vycítit.
Ve vztazích budou vznikat konfliktní situace – to je dáno. Je na každé z nás, jak je bude řešit. Lasice žádoucí chování a snahu chválí, menší a nezásadní konflikty nejlíp řeší trpělivým a klidným vysvětlením svého postoje, přičemž nečeká okamžitý obrat u partnera, ale dá mu čas. A když to nevyjde, tak to nechá být – jde přece o věc nepodstatnou a vztah je i o kompromisu. Pokud se ale jedná o rozpory zásadního charakteru, volí nejdřív cestu „ztráty jistoty“. A pokud ani ta nezabere, máš doma nejspíš rozeného průšviháře, kterým ale už byl, když sis ho vybrala. Pak je na zvážení proč a za jakých okolností s takovým chlapem zůstat…
Tak jak to je?