Máme pocit, že naše láska je nekonečná a nám se to, co ostatním stát nemůže. Jenže se to stává velké většině párů. Láska koroduje a trouchniví, jen si to nechceme připustit a nic proti tomu většina z nás aktivně nedělá.
Představte si krásný dřevěný stůl, který jste si koupili na terasu. Když je nový, tak voní, má krásnou lesklou barvu, je příjemné se ho dotýkat a trávit u něj čas. Jenže pokud se o něj nestaráme a necháme ho vystavený všem vlivům od sluníčka přes déšť po mráz, po čase začne blednout, schnout, korodovat na kovových částech a časem i trouchnivět. Víc než potěšení si spíš zabodneme třísku. Tím spíš nás už nebaví, ale zároveň ani nemáme chuť ho znovu natřít. Je s tím totiž moc práce a pokud jsme se do teď moc s nějakou údržbou nepárali, určitě se nám do nějaký větších oprav chtít nebude. Stůl pak často skončí někde v rohu u kůlny a hodí se tak na zatopení v krbu. A mezitím hledáme stůl nový, krásný, lesklý, takový, se kterým to bude jiné. Tenhle nám už neztrouchniví! Abychom po pár letech vymýšleli, jak bychom se toho kdysi krásného a ještě novějšího stolu, opět zbavili.
Vidíte v tom tu paralelu k partnerskému vztahu? Mnoho lidí si vůbec neuvědomuje jisté zákonitosti lásky a partnerství. Snad všichni zamilovaní mají pocit, že jim se nemůže stát to, co běžně vidí u ostatních párů. Tudíž hádky na denním pořádku, odcizení, nesnášenlivost, averzi nebo apatii, kdy partneři sice žijí spolu, ale v podstatě vedle sebe.
A protože máme pocit, že nás se tohle netýká, nemáme nutkání dělat jistá ochranná opatření před vlivy vnitřními ani vnějšími. Mezi ty vnitřní vlivy patří opadnutí hormonů, tudíž přitažlivosti a motýlů v břiše, sundání růžových brýlí, potlačení smířlivosti a naopak nasazení rivality. Ze začátku chceme udělat dojem, partnera si udržet, jsme mnohem ochotnější a svolní ke kompromisu. Jakmile však ve vztahu nastane jistota, máme pocit, že už si můžeme dělat co chceme a začneme tlačit naše ego do popředí. Partner nám postupně zevšední a my samy se musíme snažit udržet si vlastní obdiv a respekt k němu. Přemýšlet o něm pozitivně a snažit se nacházet to pěkné a to také vyzdvihovat. Ruku na srdce, v realitě to bývá přesně naopak. Sama se musíš smířit s tím, že i na partnerově straně opadne počáteční chtíč a růžové brýle. Jakmile ustoupí prvotní zamilovanost, tak to ženy, které bazírují na silných projevech lásky, pocítí a začnou se dožadovat návratu srdíčkových smsek a vzplanutí vášní. Neříkám, že v dlouhodobém vztahu nemůže být romantika nebo vášeň. Určitě ano, jen vypadá trochu jinak než v zamilovaném opojení a nebývá přítomna denně. A to je naprosto logické a přirozené!
Vnějších vlivů je mnoho, dnes si uvedeme například vliv ostatních (kamarádek slepic), porovnávání se s ostatními na sociálních sítí, přílišná možnost výběru partnera a jednoduché rozchody a další. Člověk má touhu posouvat se pořád dál a být “nejlepší”, alespoň ve své sociální bublině. Jenže nesmíme zapomenout, že jedna věc je to, co vidíme u obdivovaného páru my, a druhá, jak to reálně vypadá u nich doma. Je tolik žen toužících po muži jako má “ta” z Instagramu, vypadají stále neuvěřitelně zamilovaně, ona dostává pugéty růží, romantické balónky a k narozeninám klidně sportovní auto s mašlí. Muž ženy, který na to má a nedá, je pak hamižník a lakota první kategorie a ten, který nemá je ňoumou hodným výměny. Jenže pak se dozvíte, že onen obdivovaný partner je seladon, který má na každém prstě tři další, doma se pořád hádají a i ty srdíčkové balónky si děvče kupuje samo. Není to samozřejmě pravidlem, jen chci říct – neporovnávejte svůj vztah ani svého partnera s těmi anonymními páry na internetu.
Do toho ještě když se přidá nějaká “hodná” kamarádka, která tě povzbuzuje v tom, že máš na víc, že bys mohla sehnat lepšího, popřípadě toho svého pořádně spražit “aby si nemyslel”. Ano, věřím, že bychom se sebevědomě neměly spokojit s nekompatibilním partnerem, jenž nekoresponduje s naším životním stylem, filozofií a celkově si nerozumíme. Ale jedna věc je bát se, že si nenajdu lepšího a druhá, že lepší čeká na každém rohu. Obojí je bláhové.
Když se nám ten náš znelíbí a nemáme společné děti, je velmi jednoduché v dnešní době vztah ukončit. Na vztahu tedy nepracujeme, nesnažíme se ten “krásný dřevěný stůl” znovu nalakovat, nýbrž měníme za nový, abychom po určité době skončily tam, kde minule.
Samozřejmě na vztah jsou potřeba dva a tudíž by se oba měli snažit na vztahu pracovat a “lakovat ho na růžovo”. Jenže nezapomínejte, že žena má na muže a vztah všeobecně obrovský vliv a troufám si tvrdit, že větší než on na ní. Tedy samozřejmě pokud ví, jak na to. Základem je uvědomovat si cenu našeho partnera, budovat co nejhlubší přátelský vztah (samozřejmě s přítomností sexu), nenechávat věci vyhnít, ale aktivně a smířlivě je řešit, aby se zbytečně neplnily naše poháry averze.
Jestli je však za mě něco důležité v partnerských vztazích, pak je to prevence – prevence před hnilobou lásky. Zajímá vás jak konkrétně proti hnilobě lásky bojovat? Více v příštím článku…
Tak jak to je?
