Chvilku bláznivá zamilovanost, pak partner něco “udělá” nebo případně neudělá a ty se propadneš do emočního “suterénu”. Přicházejí hádky, případně tichá domácnost… Tento stav trvá různě dlouhou dobu v závislosti na úrovni vztahu i dynamice páru. Jedno je však v “houpačkovém vztahu” stejné. Po období, kdy si nemůžete přijít na jméno, přichází usmíření. Následně se pak slovy “už na sebe budeme hodní” opět vyhoupnete nahoru. Další pád na sebe však nenechá dlouho čekat. Jenže jak z toho ven?
“Houpačkový vztah” je typickým příkladem nezdravého závislostního vztahu. Potřeba partnera změnit, vynucovat si, kritizovat ho, být urputná, tlačit na něj, přehnaně žárlit a stále projevovat chtění v různých formách – to vše jsou projevy závislosti. S takovým nastavením si dost pravděpodobně “přitáhneš” i podobně nastaveného partnera a harmonický vztah se stane nedostižnou metou. Pokud jsou tvé emoce silně ovlivněny chováním partnera, pak jsi na něm emočně závislá.
Ptáš se sama sebe, kde jsi k emoční závislosti na partnerovi vlastně přišla? Příčinou bývá buď sociální dědičnost – v podstatě opakování chování rodičů anebo je příčinou nízké sebevědomí, sebeúcta. Většinou to bývá kombinace obojího. I když se z dosažení zdravého sebevědomí poslední dobou stává klišé, je to nepopiratelný stavební kámen každého vztahu. Zdědění neharmonického párového nastavení a nízkého sebevědomí je přímou vstupenkou do houpačkového vztahu. V takovém vztahu ženy očekávají, že změna k lepšímu musí vycházet od partnera, že on se musí změnit. Jenže takovýmto nastavením ke zlepšení nikdy nedojde. Pozitivní zprávou ale je, že existují možnosti, jak na zděděných vzorcích chování pracovat, a jak se těchto závislostních projevů zbavit.
Prvním krokem je přiznat si, že jsi na partnerovi emočně závislá a že pokud to chceš změnit, musíš se posunout z pozice podřízené a závislé (slepice), do pozice rovnoprávné a sebejisté (lasice). Musíš ovšem sama chtít se ve svém vývoji posunout. Budu předpokládat, že chceš, neznám totiž žádného spokojeného závisláka, nebo ty snad ano? Dostat se z role podřízené a závislé chudinky do plnohodnotné ženy vyžaduje práci, jak na již zmíněném sebevědomí, tak na změně vzorců chování. Kolik práce na sobě bude v tvém případě potřeba je samozřejmě velmi individuální. Některým ženám stačí uvědomit si, že sami sebe staví do podřízené role a mají sílu to změnit, jiné potřebují podporu zvnější.
Pokud se aktuálně v houpačkovém vztahu nacházíš, nesnaž se po propadu vztah vyhoupnout do vesmírných výšin. Vztahu velká emoční kolísání rozhodně neprospívají. Samozřejmě, že na začátku vztahu, když jsme oblbnutí hormony, máme emoce hodně vysoko a můžeme se na nich stát závislí. Tak vysoko se ale nikdy nemohou udržet věčně a jakmile přijde propad, a jakože přijde, jsme nešťastní a chceme být opilý láskou zas a znova. Jenže jak říkám, není to ani fyziologicky možné. Většina populace si to ale neuvědomuje, a tak hledá chybu a příčinu v poklesu vlastníc pozitivních emocí kde jinde, než u partnera. Ono se vždycky něco najde. Takže se pohádáte, emoce vám spadnou na bod mrazu a poté při usmíření zase vyletí vysoko a vy tak máte pocit, že je “láska” zpátky. Jenže, jak už víme, emoce zase klesnou a tak pořád dokola…
Pokud mají oba v páru zdravé sebevědomí, pak nemají potřebu si neustále něco dokazovat a ujišťovat se, zda je ten druhý přijímá. Cílem harmonického vztahu není být opilí láskou a pachtit se za tímto dlouhodobě neudržitelným stavem. Spokojený vztah je o pozitivních emocích, ale ustálených, kdy jsme v pohodě a nehoupeme se nahoru a dolů kvůli každé maličkosti. Houpačka sice může být chvilku zábava, ale každému se z ní dřív nebo později udělá špatně…
Tak jak to je?
Comentarios