top of page

Protestní chování není způsob, jakým získat přízeň partnera

Každá z nás, ať už vědomě či nevědomě, využívá různé strategie k dosažení svých cílů. Jednou ze strategií, kterou u klientek vídám, je v případě nespokojenosti nasazení tzv. protestního chování. O co jde a proč protestní chování není vhodnou strategií pro ženy, které chtějí být rovnocennými partnerkami?


PROČ VLASTNĚ „PROTESTUJEME“?


Pro některé z žen je to způsob, jak vyjádřit svůj názor, když se necítí slyšeny svým partnerem, necítí dostatek pozornosti nebo chtějí upozornit na nějaký problém, který ve vztahu pociťují. Ten může být aktuální, ale i na základě nevyřešených křivd z minulosti. Může se také jednat o pouhý nedostatek komunikačních dovedností. Zkrátka, mnohdy jen kopírujeme to, jak se ve vztahu chovali naši rodiče. Souvisí to ale také s typem citové vazby, kterou máme a která vznikla právě v dětství. Často se s tímto chováním také setkávám u žen, které mají strach z odmítnutí a nedostatek sebevědomí. Bojí se své potřeby projevit přímo a tak se raději uchýlí k protestnímu chování.


A CO MEZI PROTESTNÍ CHOVÁNÍ TEDY ŘADÍME?


  • Odmítání komunikace a ignorace

  • Nepřiměřené reakce na situace – agrese, nadměrný pláč

  • Vzbuzování žárlivosti

  • Tichá domácnost

  • Odmítání sexuálního kontaktu nebo intimity

  • Pomstychtivost

  • Pohrdání, nepřístupnost

  • Stavění se do pozice oběti

  • Ironické nebo sarkastické poznámky

  • Pasivní odpor a odmítání spolupráce

  • Otrávená gesta

  • Manipulace a vyhrožování (například rozvodem, přestože to ve skutečnosti nechceme)


PŘÍKLAD SITUACE:


Žena očekává, že si s partnerem udělají pěkný večer. Jenže on si spokojeně hoví na gauči a ještě neodtrhnul oči od televize. Je to takhle každou chvíli a ženě už to začne lézt na nervy. „To snad nemyslí vážně, kdybych tady nebyla, ani si toho nevšimne! Jemu na mně vůbec nezáleží!“ zní jí v hlavě. A tak začne s otrávenými vzdechy nebo poznámkami. Muž nereaguje a spokojeně se dívá dál. Žena se zvedne, zamíří do ložnice a nezapomene za sebou prásknout dveřmi. Tam nasupeně čeká, až se její muž dovtípí, půjde za ní a ideálně se omluví, poprosí o odpuštění a ještě navrhne báječný společný program.


Kupodivu se nic takového neděje a v ženě se tak vaří emoce a myšlenky „To je vidět, že mě nemiluje, kdyby mě měl rád, tak by přece přišel!“ Začne zpochybňovat sama sebe, partnera i celý vztah a emočně se dostává spirálou čím dál níž.


Muž po dvou hodinách dorazí do ložnice, jakoby se nechumelilo, chce se přitulit, ale čeká ho studená sprcha v podobě odstrčení a odmítnutí společných intimních chvil. Diví se, co se děje, ale na svou otázku dostane pouhou odpověď „nic“.

Oba usínají na svém rohu postele a oddalují se nejen fyzicky, ale i emočně.


JAK CELOU SITUACI MŮŽE VIDĚT MUŽ?


V poklidu se svou ženou koukají na televizi, ale ona se zničehonic zvedne a jde do ložnice – nevadí, jde si asi dělat nějaké své dámské záležitosti. Nebo si pomyslí „Možná je naštvaná, ale já přece nic neudělal, tak to není o mně a dám jí čas, ať se s tím srovná…“ Za chvíli na celou záležitost zapomene, dokouká film a dobře naladěn se vypraví do ložnice, kde je okamžitě zpražen a atmosféra je ještě horší, než byla v obýváku. Ze situace mu vůbec není jasná ženina naštvanost a vysvětlí si to pravděpodobně tak, že „No jo, to jsou zase ty její nálady. Je celá její matka, koho jsem si to vzal? Zítra si radši domluvím fotbal s klukama z práce. Tohle nemám zapotřebí.“

Partner si kvůli protestnímu chování svůj „prohřešek“ většinou vůbec neuvědomí! Naopak, začne pochybovat o kvalitách svojí partnerky a bude se ještě víc zaměřovat na sebe, svoji práci a koníčky. O emočním oddálení ani nemluvě!


V některých případech, a hlavně v začátcích vztahu, partneři na protestní chování reagují a snaží se ženu utěšit a zjistit, o co jde. Pokud se její styl komunikace ale nemění, často to vzdají a na protesty už reagovat přestávají.


A jak tedy situaci řešit jako sebevědomá a rovnocenná partnerka?

„Miláčku, co kdybychom si dnes dali skleničku a k tomu něco dobrého? Mám chuť si dnes udělat hezký večer.“


ODPOVĚDI MŮŽOU PŘIJÍT V RŮZNÝCH VARIANTÁCH:


Varianta č. 1


Muž: „Dávají fotbal/jsem unavený, dneska teda určitě ne.“ -> Na to odpovídáme nenaštvaně, že v pohodě a můžeme rovnou navrhnout jiný termín. „Aha, ono je dneska derby? Tak to je jasný! Necháme to tedy na zítřek?“ A klidně hned ráno zmíníme, jak se těšíme na společný večer.


Varianta č. 2


Muž: „To zní dobře!“ -> Dosáhla jsi svého nenásilnou a dospělou cestou.


PROČ PROTESTNÍ CHOVÁNÍ NEMŮŽE DLOUHODOBĚ FUNGOVAT?

  • Stavíme se do role malého, ukřivděného dítěte, a to nemá s dospělým a rovnocenným chováním nic společného.

  • Nekomunikujeme pozitivně, co chceme a o co nám jde. Partner nemá věšteckou kouli a sám se pravděpodobně nedovtípí.

  • Protějšek k nám ztrácí respekt a důvěru.

  • Vede k dalším konfliktům a nedorozuměním.

  • Je považováno za manipulativní chování a může vést až k odporu partnera.

  • Nekomunikujeme naše pravé potřeby a nemohou tak být uspokojeny.

  • Jsme považovány za labilní a věčně nespokojené – chování je spojeno s osobou, nikoliv s událostí, vůči níž protestujeme.

  • Partneři si nerozumí, nechápou se a nespokojenost na obou stranách roste.

  • Protějšek se emočně oddaluje.

Protestně se ale chovají i muži! A vše platí úplně stejně i pro ně. Tady snad jen s malou nuancí v podobě empatie. Ženy jsou všeobecně empatičtější než muži. Dokáží se tak snadněji do partnera vcítit a rozpoznat důvod jeho protestu spíš, než je tomu naopak. V každém případě však platí, že protestní chování do zralého vztahu nepatří.


A CO TEDY S TÍM, KDYŽ PROTESTUJE TVŮJ PARTNER?


V těchto případech doporučuji přistupovat empaticky, přímo a snažit se protějšek dostat na dospělou úroveň – tedy i k dospělému řešení problémů. Ve všech případech je klíčová otevřená a respektující komunikace, kdy se snažíme najít společné řešení pro oboustrannou spokojenost a dokážeme i vyjádřit pochopení pro pocity druhého.


V případě, že chcete protestní chování vyřadit ze svého komunikačního repertoáru, tak následujte tyto body:


Identifikujte příčinu svého protestního chování

Co u mě protestní chování vyvolává? V jakých situacích mám tendenci se k němu uchylovat? Co mi brání v přímém řešení a komunikaci? Jak situace řešili moji rodiče? A jak to bylo efektivní? Chci to kopírovat?


Rozhodněte se přistupovat k situacím jinak

U rozhodnutí změna začíná! Jak by k této situaci přistupovala sebevědomá žena a rovnocenná partnerka? Rozhodněte se své protestní chování odložit a přistupovat k situacím jinak.


Komunikujte přímo, jasně a pozitivně svoje potřeby

Mluvte o tom, co byste rády a co si přejete. Vždy je však třeba počítat s tím, že v rovnocenném vztahu má protějšek vždy možnost nás odmítnout. V tom případě hledejte cesty, jak to udělat, abyste byli oba spokojení.


Pracujte na svém sebevědomí

U vztahu k sobě to začíná. S prací na sobě, vnitřní vyrovnaností a důvěrou v sebe sama odpadají i tendence k protestnímu chování.


Využijte odbornou pomoc

Ne vždy se dokážeme destruktivních projevů zbavit samy. Odborník pomůže identifikovat příčiny chování, ale i naučit efektivní způsoby komunikace.

Přestože naše reakce máme zaryté pod kůží, dají se měnit. A i když to nejde ze dne na den, tak s laskavostí k sobě samým zkoušejte jiné přístupy dál. Odměnou bude lepší partnerský vztah, ale i lepší vnitřní pocit. A to za to stojí!

377 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Paradox žárlivosti

Žárlivka se svým chováním většinou snaží předejít tomu, aby jí partner zahnul nebo aby ho ztratila. Jenže přílišným žárlením si v tomto...

Comments