Všechny určitě znáte metodu „cukr a bič“ – za dobré chování pochvala, za špatné trest. Tuto metodu mnohé ženy aplikují i v partnerském vztahu, zezačátku je to víc o „cukřících“, později, pokud je žena „slepicí“, spíš o tom biči. Jak na to, abychom dosáhly, co chceme a zároveň měly spokojeného muže?
Pojďme se nejdříve podívat na ten „cukr“. V partnerském vztahu jsou to úsměvy, pochvaly, uznání, ocenění, poděkování, různé druhy odměn a sex. Muži mají velké ego, které je rádo chváleno a obdivováno. Pokud budeme ve vztahu dostatečně „cukrovat“, muž bude spokojen, udělá, co nám na očích uvidí a co víc – rád! Naše pozitivní reakce muže podněcuje k opakování chválené akce – chce být pochválen znovu.
Uveďme si konkrétní příklad. Chceš, aby chlap umyl nádobí po večeři, což ho normálně ani nenapadne. Slepice by vyjádřila chtění nejspíš takto: „Můžeš prosím tě umýt aspoň to nádobí, když už jsem vařila?“ (podtrženo vyčítavým tónem). Nefunguje, že – a proč? Muž se tímto přístupem cítí znehodnocen ve svém přispívání (čímkoliv) do domácnosti, jak kdyby nic nedělal. Řekne si „můžu, ale nechci, já toho měl taky hodně.“
A jak svého muže žádá o pomoc lasice? „Miláčku, myslíš, že bys dneska zvládnul umýt nádobí po večeři prosím? Říkala jsem si, že bych zatím skočila do sprchy a počkala v posteli, ať ti neusnu jako včera.“ Laskavá prosba o pomoc, ještě podpořena výzvou a cukříkem po splnění, garantuji vám, že se k mytí nádobí bude hlásit dobrovolně! Je velmi pravděpodobné, že pokud v domácích pracích nemá zkušenosti, umyje ho „blbě“. Každopádně se zdrž jakékoliv kritiky, a i kdyby na talířích byly zaschlé kusy jídla, tak za pomoc poděkuj a o nějakých nedostatcích pomlč. V žádném případě v tuto chvíli nesmí přijít kritika. Jinak se ti na to vykašle, a to nejen na nádobí, ale i na příští žádosti. Bude si pamatovat, že stejně dostal „kartáč“ a do ničeho se mu už chtít nebude. Naopak pokud přijde pochvala, bude motivovaný do plnění dalších přání.
Teď si asi říkáš, že je ti ta pomoc platná, když to nádobí budeš stejně muset mýt znovu. Poprvé třeba ano, tam bych to opravdu nechala jen s pochvalou a nádobí bych přemyla tak, aby si nevšiml, že jsem to po něm musela „opravit“. Podruhé už můžeš na chybu jemně upozornit, třeba takto: „to je tak skvělá pomoc od tebe, děkuju! – v tuhle chvíli vezmeš do ruky talíř se zaschlou omáčkou a prohlásíš: „jé ta omáčka z toho jde tak těžko dolu viď, v pohodě, já na to vždycky musím brát tu drsnější houbičku, to jsi nemohl vědět, já to dotřu, klidně už běž koukat na fotbal.“
Zkus a uvidíš sama, co se bude dít za zázraky! Jen pozor, pokud jsi do teď štěkala na svého partnera příkazy a požadavky, je možné, že se na nový styl nechytne hned. Bude čekat kritiku a kyselé ksichty. Začni s prosbami o pomoc na věcech, které mu tolik nevadí, v čem tě spíš neodmítne a tam začni cukrovat. Později, až si zvykne, že dostane pochvalu, tak teprve zařazuj nějaká větší přání. A ať už tě s čímkoliv odmítne, nekomentuj to a nedělej dusno. Prostě dělej jako kdyby se nic nestalo - on pak dost často sám přijde s tím „co že jsi to chtěla?“
Jestli se mu nějaké činnosti příčí – například luxování, rozhodně ho do nich zbytečně nemanévruj. Partner není otrok a „cukrovací“ metoda není manipulace, ale vlídná forma komunikace napomáhající ke spokojenosti obou.
A co s tím bičem? To si přečti v článku "Cukr a bič - nebo pryč?"
Tak jak to je?
コメント